To, co právě teď cítím, je ta největší samota, kterou jsem snad kdy zažila.

16. july 2012 at 10:45 | Isabell B.
Ano, je to přesně tak. Já vím, že částečně je to také má chyba, protože jsem zatím skoro nevylezla z pokoje. Ale nejprve jsem si musela vybalit a zabydlet se v novém pokoji, což v mém případě není nikdy jednoduché. Abych našla věci, musí mít každá své přesné místo a než jsem jim ho dala, trvalo to celou noc. Pak jsem si také musela zabalit na zájezd a to rozhodně nebyla krátká záležitost. Neustále jsem dokola přemýšlela, co s sebou potřebuji a co jsem si ještě nezabalila. Když jsem se prohrabovala ve svých věcech, došlo mi, že jsem si s sebou na školu nevzala jediný kousek sportovnějšího oblečení. Oblečení.. to by se dalo ještě přežít, protože v mém šatníku nepřevládají sukně a šaty, ale problém je v botách. Mám s sebou samé balerínky, troje kozačky na zimu a pak jedny černé kožené polobotky, které mi budou muset posloužit jako tenisky. Ovšem upřímně, jsem ráda, protože vyloženě sportovní oblečení nemusím. Když jsem tedy dodělala všechny důležité věci, neodolala jsem, vytáhla jsem si svůj mini počítač a koukla jsem se na nové díly všech seriálů, které pravidelně sleduji. Toto se mi moc nepodobá, já vím... stará dobrá Isabell by raději vyrazila hledat přátele. Ale měla jsem náladu na pendrek. Ne jen, že se pravděpodobně už nikdy neuvidím s nikým ze svých starých přátel, ale ke všemu mě odepsal otec a bratr, matka prakticky také. Doufám, že tato nálada, která mě nutí přemýšlet o takovýhle věcech, se mi příště vyhne obloukem, a že raději budu vzpomínat jen na ty hezké chvíle, které jsem ve Washingtonu zažila.
Ale teď sedím na trajektu, který mě za chvíli poveze buh ví kam do Atlantického oceánu. Sedím tu sama, zapisuju si do deníčku a vedle mě se povalují mé věci. Achich ouvej, to není nic pro mě. Ovšem znovu - je to má chyba! Teď se seberu a půjdu někoho najít, nic jiného mi snad ani nezbývá. Takže odcházím a doufám, že příště, až tě otevřu, zlatý deníčku, ti budu moct sdělit veselejší zprávy než dnes.

Pravé přátelství je jako zdraví - jeho pravou hodnotu poznáte, až když ho nemáte.
 

Where to go next

Advertisement